Alena Vrátná - nikdy mě nenapadlo vzdát to

Vyhlašování vítězů v anketě Sportovec regionu Mostecka 2019 bylo na dlouhou dobu jednou z posledních společenských událostí v mosteckém divadle. Titul nejlepší veteránky si odnesla triatlonistka a vytrvalkyně Alena Vrátná z Teplic. Jak se před padesátkou dopracovala k nejtěžším závodům světa a co ji na nich láká, prozradila DoTeKu v rozhovoru.

S běháním jste začínala až ve čtyřiceti letech, s triatlonem ještě později. Nikdy není pozdě?
S tím určitě souhlasí a má zkušenosti celá řada lidí. Triatlon jsou takové tři přirozené sporty dohromady - téměř každý umí plavat, na kole jezdí víc než půlka republiky a během je posedlý zbytek populace. A triatlon je osvobozující dřina.

Jakým sportům jste se věnovala předtím? Asi to nebylo z nuly ke zlatým medailím...
Od mala jsem se ráda hýbala, ale nikdy jsem nebyla v žádném sportovním oddíle. Po mateřské jsem začala s aerobikem, později přidala horské kolo, s mužem jsme lyžovali, běžkovali. Udělala jsem si cvičitelské kurzy a předcvičovala ve fitku, začala běhat a ve 40 letech padl první maratonský běh. Po 5 letech běhání to chtělo změnu, tak jsem se začala učit plavat kraul - dnes v závodě uplavu i 10 km - a koupila si první silniční kolo. První Ironman padl v devětačtyřiceti letech, první výstup na téměř šestitisícovku vloni. Bez podpory rodiny, přátel a oddílu Krušnoman bych nikdy nemohla dosáhnout na cílovou pásku, žít své sny a posouvat se dál a dál.

Proč si vlastně vybíráte takové extrémní závody?
Ženám vašeho věku obvykle stačí jóga nebo běhání v parku.Když jsem začala s triatlonem, ani ve snu mě nenapadlo, jak daleko se dostanu a co vše vydržím. Je to spontánní. Doslechnu se nebo vidím video z nějakého závodu a něco mě tam zaujme - krajina, obtížnost, zajímavost. Třeba plavecká část v Norsku začíná skokem do ledového fjordu z trajektu, na Sahaře je běh mezi dunami v písku, ve španělských Pyrenejích běžíte maratonskou část do dvou tisíc metrů. A já to chci zkusit, zažít, poznat tu zemi...

Kolik extrémních závodů jste už absolvovala?
Na jaké vzpomínáte nejraději? Během pěti let 14 extrémních triatlonů na ironmanské vzdálenosti, dvakrát klasický Ironman a jeden Ultraman, což je téměř třikrát Ironman ve třech dnech, celkem 515 km. Extrémní přitom znamená v extrémních podmínkách - studená voda, velké převýšení, běh v písku. Velmi si vážím 3. místa na světovém Ironmanu ve Francii, kde se bojovalo o nominace na Hawai, mekku triatlonistů. Speciální extrém byl Kryatlon - plavání bez neoprenu v plavkách v lednové Vltavě, pak běh a běžky... to byl velký úlet! Absolvovala jsem i množství charitativních akcí, mezi nimi vloni výstup na Kilimandžáro pro Nadační fond Rehabcare. Každý závod má své kouzlo, na každý vzpomínám šťastná - že jsem tam mohla být, že jsem to zvládla, a vždy se mi vybaví lidé, kteří za tím a můj obětavý manžel a syn. Mnohdy jsem si sáhla na dno svých sil, nevolnosti, polámané kůstky, zrada techniky, ale vždy jsem dokončila v limitu. Nikdy mě nenapadlo vzdát... v jednoduchosti je podstata úspěchu. stojí,a můj obětavý manžel a syn. Mnohdy jsem si sáhla na dno svých sil, nevolnosti, polámané kůstky, zrada techniky, ale vždy jsem dokončila v limitu. Nikdy mě nenapadlo vzdát... v jednoduchosti je podstata úspěchu.

Co vás motivuje?
Nesmírně mě to baví, i když to nesmírně bolí :-). Člověk vystoupí z komfortní zóny a dře. Dře každý den, ale to štěstí v cíli je silné a návykové.

Překazila vám koronavirová krize závodní plány?
To, že mi současná situace překazila závodní plány, nijak neprožívám. Umím se sžít s každou situací. Mám pocit, že lidé začali ještě víc sportovat a to je krásné a doufám, že jim to vydrží. Běh a cyklistika se za určitých opatření zvládly dobře, plavání ne, takže se těším, až se voda v rybnících trochu ohřeje.

Jako fyzioterapeutka se jistě setkáváte s mnohem méně fyzicky disponovanými lidmi, než jste sama. Asi jim podobnou zátěž neradíte, ale je nedostatek pohybu obecně častým problémem? Co s tím?
V mém zaměstnání nepoužiji vytrvalecké zkušenosti, ale snažím se motivovat. Všeobecně je nedostatek pohybu nebo jednostranné přetěžování velký společenský problém. Protože všechna negativa z toho vyplývající se projeví mnohem později a často jsou změny v organismu nevratné. Největší vliv má rodina. Motivace v rodině, od přátel a kamarádů, vrcholových, ale i amatérských sportovců a zájem o svůj zdravotní stav nejen aktuálně, ale do budoucnosti - to je ideální cesta.

Alena Vrátná - nikdy mě nenapadlo vzdát to

 

❬   Zpět