Bouře v energetice: Příčiny a důsledky
16.01.2022
Dlouholeté iracionální spoléhání se na tzv. obnovitelné zdroje energie (OZE) přineslo na podzim 2021 velmi trpké plody v podobě raketového růstu cen energie. Politická sázka na OZE a naopak penalizace emisních zdrojů vedly podnikatele k tomu, že zásadně omezili investice do budoucí těžby ropy a zemního plynu. Protože chladné počasí v Evropě skončilo až v květnu, vyčerpaly se zásoby zemního plynu. Největší energetické firmy v EU však vyčkávaly na lepší cenu plynu, která se nedostavila, a včas si dostatek dodávek nezajistily.
Rusko zjistilo, že německé správní orgány plynovod Nord Stream 2 po dně Baltského moře do Německa do provozu hned tak neschválí. Reakcí Ruska bylo, že Evropě tento objem jinými trasami nedodalo. Výrobu z OZE kvůli nedostatkovému a drahému plynu musely tedy všude v EU nahradit zdroje ze všech druhů uhlí a samozřejmě jedou naplno jaderné elektrárny. Drahý plyn také omezil produkci umělých hnojiv s dopadem na ceny potravin. V tomto modelu, kdy se řada soukromých obchodníků s energiemi po léta úspěšně spoléhala na výhodný nákup okamžitých, spotových cen energie na trhu a měla tak cenovou výhodu proti největším seriózním hráčům zajišťujícím se dlouhodobými kontrakty, prohráli nakonec spořiví zákazníci. Dopad na hospodaření firem a domácností je v raketově zvýšených cenách obrovský. Tzv. energetická chudoba by podle zpráv z podzimu 2021 měla postihnout až 4 miliony Čechů a bude vyžadovat mnohamiliardovou státní podporu.
Základním problémem energetické cenové politiky pro chudší země EU je společný evropský trh. Už před podzimní energetickou krizí mělo Německo zcela bezkonkurenčně nejvyšší ceny elektřiny v EU, nepochybně v důsledku zarputilého zavádění OZE, přičemž paralelně fungují všechny emisní zdroje. Ceny za energie placené nyní v Německu jsou ale v principu platné i pro Česko s jeho 1/3 úrovní platů. Česká uhelná elektrárna dokáže přitom vyrábět proud z vlastního uhlí i za 0,15 Kč/kWh. Zatímco silová elektřina byla v roce 2020 běžně na evropském trhu za 1 Kč/kWh (tvořila asi 40–45 % koncové ceny), v polovině prosince byla cena na pražské burze 4,60 Kč/kWh.
V EU je cesta ke snížení cen energie možná:
1) Zrevidovat trh s emisními povolenkami, jež se změnily v nástroj likvidace uhelných zdrojů a zisků finančních spekulantů;
2) zredukovat inflaci a růst cen obnovou investic do fosilních paliv s efektem následného snížení ceny ropy a zemního plynu;
3) zpomalit přehnaně ambiciózní plány dekarbonizace, jež raketově vystřelují ceny kovů i dalších komodit, jež ani nestačí ke splnění megalomanských plánů, např. v elektromobilitě.
Také první místopředseda Evropské komise Frans Timmermans uznal, že ceny energie by mohly zavinit zchudnutí až třetiny z 450 milionů obyvatel EU. Takže odpověď na to, jestli se má s tímto problémem něco dělat, zní rozhodně ano. Ovšem ne formou zelených žebračenek. Protože v opačném případě čekají členské státy EU zásadní společenské nepokoje a hrozba rozpadu Unie.
PhDr. Milan Smutný
mluvčí spolku Realistická
energetika ekologie
;)