Centrální zásobování teplem má v ČR stoletou historii

Více než dvacet let se Invicta BOHEMICA a její ředitel Ing. Jan Vondráš zabývá čísly a daty, která mapují českou energetiku. Jeho informační zdroje využívají teplárny napříč celou republikou. Své informace ale umí srozumitelně sdělit i široké veřejnosti. Přesvědčit se o tom mohli i obyvatelé Mostu, kam Jana Vondráše pozvala přednášet Severočeská teplárenská. Pro čtenáře DoTeKu teď vysvětluje, proč nesmíme nechat rozpadnout centrální zásobování teplem nebo na co si dát pozor při výběru alternativních zdrojů energie.

Nakolik je česká soustava CZT unikátní a proč by bylo špatně ji nechat rozpadnout?
Budování centrálních systémů zásobování teplem má v ČR více než stoletou tradici. Tisíce lokálních topenišť produkovala znečištění, které bylo v počátcích minulého století zásadním problémem pro život v hustě osídlených oblastech, navíc doplňované ještě průmyslovými exhalacemi z továren. Proto byl tento směr k centrálnímu zásobování prosazován tehdejšími erudovanými kapacitami. Později byl využit i při budování sídlištních celků v období socialistické výstavby. Dnes jsou CZT systémy rozprostřeny prakticky ve všech velkých, středních i menších městech ČR a zásobují teplem přes 4 miliony obyvatel. Ne všude v Evropě se budování soustav CZT dařilo stejně úspěšně. Nejrozvinutější systémy mají ještě v Dánsku, Finsku, na Islandu a některých částech Švédska a Německa. Je řada zemí, které by CZT ráda budovala, ale je dnes již velmi složité se touto cestou vydat.
České teplárenství do své ekologizace investovalo v posledních dvou desetiletích obrovské finanční prostředky. Teplárny již dávno pochopily, že dodávka tepla je služba a že se o svého zákazníka musejí starat. Proto existuje všude nonstop havarijní služba, řeší se pružně požadavky zákazníků a nezvyšují se ceny tepla, pokud je nevyvolávají jednoznačně vyšší výrobní náklady. Zákazníci mají dnes veškerý komfort a na rozdíl od provozovatelů vlastních domovních kotelen žádné starosti. Proto není důvod vydat se cestou decentralizace, kterou si navíc většina zákazníků nepřeje.

Proč se tedy objevují snahy o odpojování z CZT?
Tento trend přináší dnešní doba, kde hraje velkou roli fenomén vlastní nezávislosti, svobody rozhodování a ekonomické samostatnosti. Potud je vše v pořádku. Druhou stranou mince je, že to přináší řadu povinností a nutnost určité míry odborných technických a právních znalostí k provozu vlastních zdrojů. A v kontextu vývoje trhu je také obtížné správně posoudit ekonomickou výhodnost odpojení od CZT. K tomu přispívají často někteří alternativní dodavatelé neúplnými nebo zkreslenými informacemi. Noví provozovatelé jsou pak nemile překvapeni, že slibovaná cena tepla ani zdaleka neodpovídá skutečnosti a že mají navíc mnoho povinností, o kterých doposud často ani nevěděli…

Co byste poradil majitelům domů, kteří hledají alternativy k CZT?
Co bych si určitě nechal udělat, je nezávislé posouzení nabídky odborníkem, třeba energetickým auditorem, který velmi rychle pozná, zda nabídka zahrnuje všechny budoucí náklady, zda jsou ceny použitých energií reálné, zda nejsou podhodnoceny náklady na obsluhu, revize, údržbu. A i kdyby byl výsledek pozitivní, ještě bych šel za stávajícím dodavatelem a chtěl bych vědět, zda je možné technickými opatřeními v domě dosáhnout úspory. Často je to to nejjednodušší řešení.

A naopak - co musí udělat stát, aby síť CZT zachoval, a co teplárny, aby neztratily zákazníky?
Největším problémem současnosti jsou nerovné podmínky na trhu mezi teplárnami a decentrálními zdroji, jako jsou domovní a blokové plynové kotelny a čerpadla dotápěná elektřinou nebo zemním plynem. Velké teplárny musely zaplatit obrovské prostředky za ekologizaci. Přestože při spalování  plynu vznikají emise, tak žádné přísnější povinnosti pro lokální kotelny neplatí. Stejně tak neplatí poplatky za emisní povolenky za vypouštění CO2 a velké teplárny to stojí obrovské peníze. Proto by měl stát prostřednictvím reformy trhu s teplem, tzn. zavedením tzv. uhlíkové daně pro decentrální zdroje, tyto podmínky srovnat. Zákazníci v bytových domech, školách, úřadech by tak přestali být cenově znevýhodňováni oproti lokálním zdrojům. A teplárny? Ty by měly  pokračovat ve strategii posledních let: O zákazníky se zodpovědně starat, poskytovat kvalitní a bezpečnou službu, doplněnou osvětou a neustálou komunikací se zákazníky při řešení jejich požadavků.

Jak vychází z ekologického pohledu srovnání CZT a malých domovních kotelen?
Velké zdroje jsou v naprosté většině již zekologizované, nebo nejpozději do konce roku 2022 budou a budou splňovat přísné evropské požadavky. Existují tzv. rozptylové studie, které říkají, že při rozpadu CZT soustavy a náhradě jednoho 100 m vysokého komína stovkami malých komínků sahajících do výše cca 10 metrů dochází k významnému nárůstu emisí NOx. Stejně tak by došlo i k nárůstu tuhých znečišťujících látek a emisí síry v případě přechodu na lokální topeniště na tuhá paliva. Proto je zachování CZT soustav jednoznačně výhodné také z důvodů kvality životního prostředí.

Jste jedním ze spoluzakladatelů platformy Realistická energetika a ekologie. Co je vaší snahou?
Platforma vznikla nedávno jako reakce na již dále neudržitelné manipulace, polopravdy a překrucování faktů o údajné výhodnosti, čistotě i ekonomické přijatelnosti obnovitelných zdrojů. Obnovitelné zdroje jako větrné a fotovoltaické elektrárny svůj význam mají, ale jako menší součást energetického mixu, jako doplnění zdrojů na uhlí, jádro, zemní plyn a ne jako jejich kompletní náhrada! Tyto zdroje jsou totiž extrémně drahé, nestabilní a nedokáží dodávat dostatečné množství energie v době, kdy ji nejvíce potřebujeme. Naše platforma již začala veřejně poukazovat na mnoho nepravd a účelových zkreslení na konkrétních datech, ověřených číslech i poznatcích o dopadech na ceny energií z okolních zemích. Budeme tyto materiály předkládat i ministrům a vrcholovým představitelům státní správy. V současné době zejména vystupujeme proti zkrácení termínu využití uhlí v ČR jen do roku 2033, jak by si přáli ideologové zeleného vidění světa. Je pro nás totiž obrovským bezpečnostním a ekonomickým a rizikem.

Ing. Jan Vondráš
- energetický analytik a konzultant
- spoluzakladatel a ředitel společnosti Invicta BOHEMICA, která se 22 let věnuje analýzám a informacím v energetice
- spoluzakladatel platformy Realistická energetika a ekologie – realisticka.cz