Loňského scénáře se v teplárenství nemusíme bát. Na zimu jsme připraveni

09.10.2023

Jaký bude vývoj ceny tepla? Máme se nadcházející zimy bát? I na to jsme se ptali energetika a jednatele analytické firmy Invicta Bohemica Jana Vondráše. Právě Invicta Bohemica poskytuje od roku 1998 poradenství v oboru elektroenergetiky, teplárenství, plynárenství, uhelného a petrolejářského průmyslu na českém i evropském trhu.

Čím byl způsoben růst cen elektřiny v loňském roce? Dá se předpokládat, že se bude opakovat?

Rok 2022 byla jedna velká energetická krize, která ale začala už dávno před válkou na Ukrajině. Příčinou byla primárně cesta napříč Evropou k obnovitelným zdrojům a průběžné unáhlené odstavování uhelných a jaderných elektráren. Například Německo se rozhodlo odstavit v průběhu posledních let všechny své jaderné elektrárny, což znamená odstavení více jak šesti gigawatt tzv. tvrdých zdrojů základního zatížení. Poté co Evropa vyřadila řadu těchto svých tvrdých zdrojů výroby elektřiny, začaly být problémy se zemním plynem.

Takže nejen, že suroviny přestaly téct v trubkách z Ruska, ale ani zásobníky nebyly dostatečně naplněny. Poté přišla zima, období, ve kterém vypadne spousta alternativních zdrojů, dojde k omezení slunečního záření a nefouká. V tu chvíli je potřeba plynových elektráren opravdu vysoká. Došlo k prudkému zvýšení ceny a Evropa musela nakupovat plyn za draho.

Právě v průběhu zimy až léta jsme mohli vidět, že dochází k dramatickému růstu cen elektřiny, což kulminovalo v září, kdy se cena vyšplhala až na 1000 € za megawatthodinu, a plyn až na 220 € za megawatthodinu. To se odrazilo na cenách tepla u plynových tepláren, jelikož musely nakupovat v době, kdy je plyn nejdražší. Málokdo měl nakoupené zásoby na stávající zimu a cena tepla se někde až ztrojnásobila. Mělo to obrovské dopady, které si všichni jistě pamatují.

Jaká byla situace u uhelných tepláren? Ty jsou i v těchto situacích poměrně stabilní…

Přesně tak. U uhelných tepláren, na rozdíl od těch plynových, se toho až tolik nestalo. Hnědé uhlí máme vlastní, takže jsme nebyli v takové míře ovlivněni dostupností zahraničních zdrojů a nedocházelo k výraznému zvyšování cen tepla. Ač vzrostly poplatky za emisní povolenky, celková cena se zvedala maximálně do úrovně inflace. Výroba elektřiny pak byla po celý loňský rok pro všechny hnědouhelné teplárny i elektrárny vysoce zisková a kompenzovala jim těžké roky 2018 až 2020 způsobené vysokou cenou emisních povolenek.
V oblasti cen elektřiny a plynu pro domácnosti se situace výrazně zlepšila, když došlo k zastropování cen pro rok 2023. Když později začaly padat ceny plynu i elektřiny, téma bylo široce medializované. Noviny psaly dokonce o propadu na polovinu částek, které byly loni v létě a očekával se tomu odpovídající pokles cen pro zákazníky. Neměly ale kontext. Bylo to výhodné pouze pro ty obchodníky, kteří nakupují (se značnými riziky) na krátkodobém trhu. Ti mohli začít svým zákazníkům výrazněji snižovat ceny. Většina firem však měla nakoupeno minimálně pro první polovinu 2023 za vysoké ceny loňského léta. Takže ceny mohli postupně zkombinovat levnějším nákupem, ale nákupní cena z loňského roku stále zůstávala vysoká. Proto nešlo snížit ceny o tolik, jaká byla hodnota komodit na trhu v průběhu letošního jara a léta. To platí jak o elektřině, tak o zemním plynu.

Proto, ač se ceny komodit začaly snižovat a plynové teplárny se snažily dostat na nižší ceny tepla, nemohly se dostat na ceny uhelných elektráren, které tato situace zase tolik neovlivnila. Proč? Uhelné teplárny a elektrárny nenakupují na burzách, ale pracují na principu dvoustranného kontaktu obchodník (těžař) – odběratel, a proto tam nebyl zdaleka takový nárůst ceny komodity. Když se na to podíváme detailněji, hnědouhelné teplárny měly ceny tepla přibližně 800 korun za gigajoule, plynové se vyšplhaly až na 1600 korun včetně DPH. V průběhu letošního jara a počátku léta pak začaly i některé z nich ceny postupně snižovat.

A jak to bude vypadat v následujícím období?

Letos jsme už naštěstí v jiné situaci, než jsme stáli před loňskou zimou. Podle ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkely máme zásobníky z 90 procent naplněny. Zemní plyn již není distribuován z Ruska, ale například pomocí tankerů na LNG z Ameriky nebo pro jižní Evropu z Alžíru a dalších destinací, jako například Katar. Evropa má konečně paralelní zdroje. Problém by mohl nastat pouze v případě, že bude opravdu tuhá zima. Ovšem už nebudou chybět desítky miliard kubíků, a pokud ceny porostou, nebudou to takové skoky, s jakými jsme se setkali loni. Problém by mohl nastat u plynu také např. s přerušením přepravních řetězců vlivem stávek v zemích zdrojů LNG.

V případě uhelných tepláren a elektráren se nemáme příliš čeho bát. V České republice má dlouhodobé kontrakty na hnědé uhlí naprostá většina rozhodujících výrobců. Jediné, co může ovlivnit ceny, je růst cen emisních povolenek. Za posledních 25 let jsme také prošli několika vlnami ekologizace, podařilo se nám snížit emise většiny znečišťujících látek až o 95 % a splňujeme v teplárenství všechny evropské limity, snad jen s výjimkou rtuti.

V posledních letech vzrostla také poptávka po alternativách, jako jsou tepelná čerpadla či vlastní kotelny. Je toto také řešení?

Z analýzy, kterou jsme zpracovávali letos, již poněkolikáté vyšlo, že naprostá většina teplárenských společností držela ceny tepla od roku 2016 pod hranicí substituce decentrálními zdroji (s výjimkou roku 2020 a aktuálně v případě plynových tepláren roku 2023). Takže v naprosté většině případů nedává ekonomický smysl si pořizovat jiné zdroje a odcházet od centrálního zásobování teplem.

Přínos mohou přinést pouze krátkodobě z důvodu výchylek na trhu. Zároveň je v jejich cenách zpravidla dodavatelem technologie opomíjena další řada prvků, které je potřeba platit, jako jsou náklady, které jejich provoz výrazně prodražují, např. revize, obsluha nebo údržba. Budoucí uživatel to na první dobrou nevidí.