Muž, který vydupal ze země muzeum

18.01.2021

Druhou osobností Kalendáře na rok 2021, kterou DoTeK  navštívil,  je Zbyněk Jakš,  ředitel  Podkrušnohorského  technického  muzea  v  Kopistech  u  Mostu. 

Muž,  kterému  se  podařilo  z  opuštěného  hlubinného dolu  vytvořit  jedinečné  hornické  muzeum.  Jaké to  bylo  v  kotli?  Co  se  právě  staví  v  muzeu?  Jak  dopadla  loňská  podivná  turistická  sezóna?  Přečtěte si v rozhovoru se Zbyňkem Jakšem.

Fotograf vás v teplárně poslal “fárat“ do kotle. Jak jste si to užil?
Dostat  se  do  takového  zařízení,  do  velkého  kotle,  to  se  člověku  hned  tak  nestane.  Technické  věci  mě  moc  baví.  Kromě  spousty  dolů  jsem  se  byl  třeba  podívat  ve  vítkovických  vysokých  pecích,  v  teplárenském  kotli  jsem  měl  premiéru.  Vůbec  mi  nevadí,  že  se  ušpiním, spíš naopak. A ještě z toho mám fotku jako důkaz.

Sezóna skončila a venku v muzeu se teď intenzivně pracuje. Co chystáte?
Ukončením poslední hlubinné těžby na dole ČSA se nám otevřela příležitost  získat  vybavení  z  této  šachty.  Přál  jsem  si  ho  získat  už  hodně  dlouho,  Jezdím  po  celém  světě  po  hornických  muzeích,  porovnávám  a  mám  už  přesně  naplánováno,  jak  by  mělo  naše  muzeum vypadat, co všechno bych do něj přidal.

Takže jste se vlastně na zavření těšil?
Občas mi to horníci říkali, ale vůbec to není pravda. Máme u hlubinářů velké zázemí, pracují tam lidé, kteří všechny ty stroje dobře znají a mohou nám pomáhat s opravami. Takže mě osobně – jakoletitého  hlubináře  -  mrzí,  že  těžba  končí.  Až  tito  lidé  odejdou,  málokdo si s těmi stroji dokáže poradit, horníci prostě přestávají být.

Takže, co to tedy venku stavíte?
Stavíme trasu pro závěsnou drážkovou lokomotivu, což je specifikum hlubinné těžby, a tento stroj tedy nemohl nikdo nikdy vidět, jen  v  hlubině.  Budeme  jediné  muzeum  na  světě,  které  ji  vlastní  a kde se v ní lidé budou vozit. Chceme mít v dubnu hotovo a při zahájení  sezóny  vozit  první  návštěvníky.  Věřím,  že  to  bude  jedinečný  zážitek.  Jakmile  toto  dokončíme,  budeme  mít  v  muzeu  veškerou dopravu, která byla v šachtách.

Stál  jste  u  zrodu  myšlenky  na  vytvoření  technického  muzea  a třináct let jste jeho motorem. Je to práce, ve které jste se našel? Nebo jste stále horník?
Pořád jsem tělem i duší hlubinář. Kdo to nezažil, nemůže tomu úplně rozumět. Hornické kamarádství, legrace, nebo jedinečný pocit, když razíte chodbu a víte, že jste první člověk na tomto místě... Je to  zkrátka  jiný  svět,  a  když  jsem  nakrátko  pracoval  mimo  obor,  nešlo mi to. I proto jsou horníci jediní, kdo ctí své tradice a udržují  cech.  Dnes  už  žádný  jiný  obor  něco  takové  nemá  –  nepotkáte  třeba průvod ševců městem. Jsem na to hrdý a baví mě ukazovat lidem  krásu  i  obtížnost  hornické  práce.  A  také  vyvracet  všechny  ty negativní mýty.

Třeba ono povýšené “Já jsem horník, kdo je víc“?
Ano, třeba tohle. To nikdy neříkali horníci, byť se to traduje. Stále přetrvává pocit, že horníci měli spoustu peněz za nic, byli to alkoholici nebo ničili města a vesnice. Tady si to lidé mohou všechno vyzkoušet, vzít do ruky vrtačku nebo se dozví, že není žádná jiná profese, která by měla víc obětí na životech než hlubinné dobývání. Že  to  nebyli  horníci,  kteří  rozhodoval  o  bourání  vesnice,  že  celá  staletí  bylo  hornictví  velmi  špatně  placenou  prací.  Tím,  že  jsem  v dole pracoval a prošel skoro všemi obory, dokážu o tom vyprávět a to lidi baví. Odchází odtud a říkají, že netušili, jak je to těžké, máme mnoho pozitivních ohlasů a to mě těší. V tom jsem se opravdu našel, v tom vidím své poslání.

Industriální turistika je momentálně na vzestupu. Jakou jste měli sezónu?
Letos  jsme  se  obávali,  že  to  nedopadne  dobře.  Po  otevření  muzeí stále platil zákaz exkurzí pro školy, které tvoří asi polovinu naší návštěvnosti. Opak byl ale pravdou. Lidé, jak nemohli jezdit do zahraničí,  začali  poznávat  Česko  a  návštěvnost  byla  prakticky  stejná jako  rok  předtím.  Stejné  zprávy  mám  třeba  z  prohlídkové  štoly  z  Měděnce,  kde  mi  průvodce  potvrdil,  že  prakticky  celé  léto  nevylezl ze štoly. Zámků a zoologických zahrad už jsou lidé trochu přesycení,  protože  je  to  pořád  stejné.  Hledají  jiné  zážitky.  A  lidé  nás stále sledují, očekávání jsou velká, takže věřím, že letos bude sezóna také úspěšná.