Skupina Teplárna Komořany

Muzikant z kalendáře Míra Kuželka

09.10.2020

Z jeho hlavy nikdy nemizí klobouk a z jeho tváře úsměv, dočtete se mimo jiné o Mírovi Kuželkovi ve firemním kalendáři na rok 2021. Muzikant, skladatel, textař, zpěvák, moderátor, režisér a producent se stal jednou z dvanácti známých Tváří Mostecka, které kalendář představuje (více o něm na str. 6 a 7). Tak zajímavou osobnost by byla škoda odbýt jen fotografií a stručným popiskem. V rozhovoru se dozvíte, jak ho pohltil nový televizní projekt a za jakou rourou že to tehdy jako kluci bojovali.

Jak sis užil focení v teplárně?
Bylo tam úžasně. Vzpomněl jsem si, že když jsem se v 90. letech rozhodoval, jestli půjdu na “volnou nohu“ a zrovna se moc nedařilo, vzal jsem brigádu – výškové práce. Čistili jsme v teplárně okapy. Po prvním dni jsem to vzdal a dokonce jsem tam nechal ve skříňce montérky. Takže to byl trochu návrat. Navíc jsem si připadal – mezi trubkami – jako mezi svými…

Narážíš na váš hit "Za plynovou rourou…“, který napsal Milan Mareš a zpívala ji tehdy Skupina Míra Kuželka?
Pravda je taková, že ve skutečnosti to nebyly roury plynové, u kterých jsme za Severkou jako kluci řádili, ale horkovodní. Jenže jednak by se to do rytmu té písně nevešlo a hlavně – jako děti jsme vůbec netušily, co tam proudí.

Během koronavirové krize jsi odstartoval nový projekt – studio Ponte- Reports, které denně vysílá rozhovory. Máme vděčit viru?
Určitě. Seděli jsme tady, najednou nebyla práce a představa, že budeme doma, mě děsila. Bavili jsme se o tom, že víme, co se děje ve světě, v republice, ale nevíme, co se děje tady ve městě. Z toho vznikl nápad udělat první rozhovor s doktorem, epidemiologem, učitelem… Narychlo jsme vytvořili studio, postavili kamery, okoukali jsme DVTV a začali zvát první hosty.

Od prvního dílu nás překvapila sledovanost a pozitivní reakce. Zpočátku jsme se věnovali hlavně koronaviru a s postupným uvolňováním situace nám došlo, že se nám ten formát nechce opustit a že je tady spousta lidí, kteří mohou mluvit i o jiných věcech, než je virus. Začali jsme hledat lidi, kteří něco dělají, mají zajímavá povolání a mají co rozdávat.

Nasadili jste poměrně vysokou laťku. Každý týden pět rozhovorů. To se vám tu za chvíli vystřídá půl Mostu...
Pořád je kde brát. Počítáme s tím, že rozšíříme záběr i do okolí. Díky facebooku mohou diváci pořady sledovat odkudkoliv. To rozhodlo i o tom, proč vysíláme přes prázdniny – rozhovory lze na internetu sledovat i na dovolené. Bál jsem se, že když přestaneme a uděláme si prázdniny, budeme zase začínat od nuly. Svět je dnes tak rychlý, že když na chvilku zastavíš, koukáš, že ti ujel vlak.

Tady v budově městské knihovny, kde jsme se sešli, jsi začínal v několika místnostech a teď už zabíráš prakticky celé patro…
Ne, začínal jsem ve sklepě domu, kde bydlím. Ve studiu o velikosti 20 metrů čtverečných. Když začalo být malé, přestěhovali jsme se do knihovny. No, a pak nám to zase bylo malé a vybudovali jsme nové nahrávací studio se zázemím… a to už je nám zase malé, takže momentálně budujeme nahrávací sál, zkušebnu a místo pro setkávání muzikantů. Ale spokojím se s jedním patrem, celou knihovnu nechci.

Děláš, co jsi vždycky chtěl?
Myslím, že ano, i když jsem vlastně nikdy nepřemýšlel nad tím, co chci dělat. Jen to papírování mě nebaví, jenže už jsem vybudoval firmu, která má hodně lidí, a nevyhnu se tomu. Musím ale říct, že tu mám výborný kolektiv, to jim pak odpustím i to papírování.

A co děláš, když neúřaduješ?
Pořád hraju s kapelou, věnuji se nahrávání, máme televizní studio, děláme sportovní přenosy, přenosy z konferencí apod., točíme videa… je toho hodně. Teď mě asi nejvíc pohltilo vysílání Ponte- Reports. Nedělám to ale já. Vždycky tu mám někoho, kdo tomu rozumí líp. Jsem už dnes spíš manažer, který to dává dohromady.

Mně ale přijde, že jsi u všeho?
Snažím se, protože se bojím, že když u toho nebudu, tak ono to třeba beze mě půjde... Pravda je, že mě všechna ta práce baví, a tak u ní chci být. Proto jsem ten motor rozjel, abych si to užíval.

Co na tobě nejvíc obdivuji, je tvoje stabilně dobrá nálada. Z tebe stále vyzařuje optimismus...
To bude tím, že jsem se jako optimista narodil… Mám prostě ze všeho radost. Když se objeví věci, které mě mají položit na zem, tak mě to naopak motivuje k tomu se zvednout a jít dál.
 

Tyto stránky používají Cookies, které pomáhají zjistit, jak jsou stránky využívány. Abychom mohli cookies používat, musíte nám to nejprve povolit.


Nastavení cookies
Technické cookies jsou nezbytné pro správné fungování webu a všech funkcí, které nabízí. Nelze deaktivovat.
Analytické a reklamní cookies nám umožňují měření výkonu našeho webu a našich reklamních kampaní. Vypnutím ztrácíme možnost analýzy výkonu, optimalizace našich opatření i personifikaci.

Odmítnout    

  
Kalkulátor
nákladů