Skupina Teplárna Komořany

Od čoudících komínků k ekologické výrobě

10.10.2023

V minulých vydáních DoTeKu jsme vám představili průřez 80 let historie elektrárny v Komořanech, která se začala stavět roku 1943. Z původní elektrárny se postupně proměnila v teplárnu s kombinovanou výrobou tepla a elektřiny. V posledním díle se podíváme na dlouhou cestu, kterou prošla, od malých čoudících komínků zamořujících okolí popelem a sírou k ekologické výrobě. A nahlédneme i do budoucnosti.

Výkon za každou cenu

První elektřinu začíná nová elektrárna v Komořanech dodávat na jaře 1951 a počátkem následujícího roku je dokončeno všech pět kotlů a tři turbíny. Padesátá léta jsou léta budovatelská. Republika potřebuje stále více energie, a tak zní úkol pro energetiky jednoznačně – výkon za každou cenu. Zvlášť když se zpozdila jak výstavba zdroje, tak i jeho uvádění do provozu, které bylo provázeno častými poruchami. Teprve v roce 1953 se výroba elektřiny přiblížila plánům. Životní prostředí tak není pro tuto chvíli v centru pozornosti. Pro stavbu druhého bloku elektrárny, která trvá do roku 1959, zvolili projektanti stejné technologie. To s sebou ale přináší podobné problémy – roštové kotle s nízkou účinností, poruchové elektrostatické odlučovače, které špatně zachytávají popílek, a nízké dvanáctimetrové komíny, které chrlí popel a jedovaté látky přímo do areálu elektrárny a blízkého okolí. Deset krátkých komínů elektrárny chrlilo do blízkého okolí popel a oxid siřičitý.

Tuny popílku na hlavách

Když jsme šli vykoupaní po směně domů a foukal vítr ze západu, než jsme došli na vrátnici, byli jsme jak mákem posypaní,“ vzpomíná na tehdejší situaci v Komořanech Tibor Fekete, který v elektrárně pracoval od roku 1958. Údaje o spadu popílku a sazí v dobových médiích se značně liší, každopádně šlo o tisíce až nízké desetitisíce tun, které dopadaly na hlavy zaměstnanců a částečně i obyvatel okolních měst a obcí. „Tráva kolem Komořan nebyla nikdy, ani na jaře, zelená,“ píše v roce 1965 Lidová demokracie.

V roce 1960 se kvůli množství popílku, napadaného na střechu výrobního bloku a zatíženého deštěm, propadla střecha strojovny. Jak vzpomínají pamětníci, poté vedení firmy sestavilo četu, která pravidelně střechu od popílku uklízela a odvážela nákladními auty tuny popela.

Kromě popílku byl problémem i jedovatý kysličník siřičitý obsažený v kouřových plynech. Podle dobových zpráv se dokonce v roce 1962 hromadně otrávili zaměstnanci sousední úpravny uhlí. Na počátku 60. letech se atmosféra mění a otázka životního prostředí se dostává do popředí zájmu, v médiích se objevují časté kritiky a elektrárna se snaží hledat opatření, která by úniky znečišťujících látek omezila. Ne vše ale tehdejší technologie umožňují. Kvůli množství popílku se v roce 1960 propadla střecha strojovny.

První ekologická opatření

V roce 1961 je proto rozhodnuto, že zásadním, byť velmi náročným řešením, bude výstavba vysokého komínu, který rozptýlí znečištění do větší vzdálenosti. Jeho stavba trvala tři roky a po dokončení v lednu 1966 do něj byly postupně připojovány vývody z jednotlivých kotlů. Dalším opatřením byla instalace umělého tahu kotlů a mechanických odlučovačů popílku před elektrofiltry, které měly podle výpočtů zachytit asi 70 % pevného znečištění. Již v roce 1968 konstatuje Lidová demokracie, že spad popílku klesl na 6 600 tun na km2. „Největší škody ovšem působí únik kysličníku siřičitého, který mění okolní krajinu v poušť, hubí živočichy a ohrožuje zdraví lidí – vždyť rozleptává i ocel – ale proti němu je elektrárna bezmocná,“ dodává deník Lidová demokracie. Proto se už od 70. let začíná hovořit o fluidním spalování jako o technologii vhodné pro Komořany. Produkuje méně pevných exhalací a umožňuje odsiřování i spalování méně kvalitního paliva. Snímek zachycuje okamžik, kdy byl v průběhu roku 1966 postupně přepojován odvod spalin na vysoký komín.

Největší přestavba Komořan

K realizaci této myšlenky však dochází až o dvacet let později po privatizaci společnosti. Na počátku 90. let minulého století Mostecko řešilo, jak zlepšit v regionu životní prostředí a zároveň zajistit dodávku tepla pro města Most a Litvínov. Mezi zvažovanými variantami byla stavba zcela nových zdrojů, buď v Komořanech, nebo na místě zaniklé elektrárny Ervěnice, a také výstavba nového centrálního zdroje v Záluží. Nahradit měly jak komořanskou teplárnu, tak dva energetické bloky v chemičce. Posledně jmenovaný projekt ztroskotal především na financích, protože jeho náklady činily asi 20 miliard korun, což tehdy představovalo kolem 6 % rozpočtu celé České republiky.

Jako nejvhodnější a nejlevnější proto vítězí varianta přestavby komořanské teplárny, která začala pod názvem Retrofit v závěru roku 1993. Podle projektanta, americké firmy Power Enginners, šlo o jednu z největších přestaveb na fluidní spalování na světě. Navíc probíhala postupně za provozu, aby nedošlo k přerušení dodávek tepla. Hlavním dodavatelem technologií byla polská firma Elektrim a celá investice přišla na 4,5 miliardy korun. Odsíření probíhá pomocí přidání mletého vápence do kotlů. Změna technologie přinesla i zásadní omezení produkce odpadů – z popelovin se stal tzv. aditivovaný granulát, který se využívá ve stavebnictví. V 90. letech minulého století proběhla velká ekologizace teplárny, na fotografii montáž fluidního lože kotle.

Vize Teplo pro rok 2050

Přestože Retrofit přinesl zásadní omezení emisí pevných látek a následně i oxidu siřičitého, limity pro znečištění ovzduší z průmyslu se v rámci Evropské unie i nadále zpřísňují a teplárna tak musí přijímat další opatření na ochranu životního prostředí. Reagovat musí také na současný trend odklonu od spalování fosilních paliv. První krok udělala teplárna v roce 2022, kdy zprovoznila kotel na biomasu, který využívá dřevní štěpku.

Krokem dalším je připravovaná stavba zařízení pro energetické zpracování odpadů, ve zkratce EVO Komořany. Projekt má všechna potřebná povolení a uzavřené smlouvy o spolupráci s okolními městy, která mají zájem využívat zařízení pro likvidaci svého komunálního odpadu. Přísnější legislativa totiž nutí obce omezit skládkování a energetické využití upřednostňuje. EVO by mělo být v provozu již v roce 2026 a ročně zpracovat na 150 tisíc tun odpadu.

Posledním palivovým pilířem teplárny v Komořanech by měl být zemní plyn, který bude sloužit pro pokrývání regulace spotřebních špiček. Kombinace těchto tří zdrojů – biomasa, plyn a odpad – by měla teplárně postačit k postupnému odklonu od spalování hnědého uhlí tak, jak si to žádá evropská legislativa.

Pokud vás historie elektrárny v Komořanech zajímá, nenechte si ujít výstavu s názvem Když věk je jen číslo. Ta je k vidění v Oblastním muzeu a galerii v Mostě od 12. září až do 29. listopadu každý den mimo pondělí. Prostřednictvím dobových obrazů, fotografií, kronik, archivních článků a nejrůznějších historických exponátů ukazuje proměny komořanské elektrárny a teplárny v čase. Projekty na omezení znečištění ovzduší v Komořanech stále pokračují.

Tyto stránky používají Cookies, které pomáhají zjistit, jak jsou stránky využívány. Abychom mohli cookies používat, musíte nám to nejprve povolit.


Nastavení cookies
Technické cookies jsou nezbytné pro správné fungování webu a všech funkcí, které nabízí. Nelze deaktivovat.
Analytické a reklamní cookies nám umožňují měření výkonu našeho webu a našich reklamních kampaní. Vypnutím ztrácíme možnost analýzy výkonu, optimalizace našich opatření i personifikaci.

Odmítnout    

  
Kalkulátor
nákladů