Od zvířat k herectví a zpět

V roli Barona Prášila, kterého hraje v mosteckém divadle, se v kalendáři United Energy Tváře Mostecka představil Jiří Kraus. Zatímco herečky Janu Galinovou a Lenku Lavičkou jsme v minulém čísle DoTeKu navštívili v klasickém prostředí divadelního baru, známý mostecký herec se nám představil ve zcela jiné roli. Jako krušnohorský farmář ze Svahové.

Jak se dítě, které touží být veterinářem, ocitne v divadle?
Vždycky jsem měl rád divadlo jako divák, rodiče mě k němu vedli. Na gymnáziu jsme se spolužákem začali divadlo dělat, ale pořád jsem chtěl jít na veterinu, vlastně až do čtvťáku… Pak se to nějak zvrtlo, protože jsem se bál maturity z biologie a chemie, a na poslední chvíli jsem se přihlásil na hereckou školu. Ke zvířatům jsem se ale oklikou vrátil. Před pěti lety jsem dokonce udělal přijímačky na zemědělskou univerzitu. Nechal jsem toho po prvním semestru, protože to nešlo skloubit s hraním. Musel jsem se rozhodnout – buď ze mě bude zemědělský inženýr nebo divadelník.

Přesto jste teď tak trochu profesi změnil – stal jste se uměleckým šéfem Divadla rozmanitostí.
Cítil jsem se z činohry unavený a trochu vyhořelý a chtěl jsem změnu. Dokonce jsem šel o prázdninách na brigádu do zooparku – dělal jsem průvodce Safari expresu v chomutovském zooparku, takže se spojily mé dvě profese a strašně mě to bavilo. A seriozně jsem uvažoval nad tím, že v zooparku zůstanu. Do toho přišla tato nabídka a řekl jsem si, že i to je změna, a zároveň všechno, co mám rád. S Rozmáněm jsem spolupracoval už v minulosti, jako herec, choreograf i režisér. Mám rád fantazii a blbnutí na jevišti. V málokteré inscenaci pro dospělé to jde, ale v pohádce skoro každé.

Diváci vás tedy uvidí na prknech mosteckého divadla méně často?
No, ano, ale to není na škodu. V poslední době už to vypadalo, že otevřete konzervu a vyskočí Kraus.

Jaké máte plány s Divadlem rozmanitostí?
Nápadů a plánů by bylo plno, ale těžko se realizují v situaci, kdy nevíte, co bude za měsíc. První sezóna byla jeden velký zmatek, jednak kvůli změnám v divadle, jednak kvůli covidu. Teprve sezónu 2022 připravujeme jako první podle našich představ.

Co uvidí diváci na podzim?
Museli jsme plány a inscenace několikrát přesouvat, takže v září bude mít konečně premiéru příběh o dobrodružství dvou tučňáků, který jsme měli hrát už v květnu. Hrát se bude inscenace Rychlý jako pírko o přátelství holuba a chlapce, která byla zatím k vidění jen na Hněvíně. V říjnu pak bude mít premiéru Mach a Šebestová. Původně jsme chtěli připravit ještě jednu velkou pohádku. Nakonec ale připravíme dvě menší, abychom mohli udělat to, co letos, kdy jsme vzali malé pohádky a vyjeli s nimi ven po okolí Mostu, protože uvnitř se hrát nemohlo.

Plánujete vyrazit s divadlem za diváky ven?
Ano, protože si myslím, že venkovní hraní na atraktivních místech má pro divadlo velký potenciál. Myslím si to už dlouho a po lockdownu to objevila i další divadla a všude se teď hraje. Myslím, že by nebylo úplně od věci hrát i o prázdninách. Zkrátka změnit ten systém fungování divadla od září do června. Už jsem mluvil o krásách Ústeckého kraje a takových míst, kde by se dalo v létě hrát, je hodně. Už letos jsme jednali s Botanickou zahradou v Teplicích, libochovickým zámkem, kadaňským klášterem, Červeným Hrádkem… Tam všude mají o divadlo zájem. Myslím, že lidé si na to po letošním létě zvyknou. Jeden starý herec v Šumperku říkával, že to naše povolání je hrozně nevděčné: My máme nejvíc práce, když všichni odpočívají – večer, ve svátky, víkendy a k tomu patří i ty prázdniny. Ale to už je takové povolání.