Z filharmonie na střechu teplárny

Díky focení kalendáře na rok 2021 se na střeše komořanské teplárny ocitly hned dva hudební nástroje – kytara Míry Kuželky a housle Milana Al Ashhaba. Jak se mu koncertovalo v neobvyklém prostředí? Proč se dnešní housle nevyrovnají těm starým? Jak nese mnohaměsíční pauzy v koncertování? Přečtěte si rozhovor s talentovaným mladým houslistou z Mostu, který už hrál v takových proslulých síních jako je Berlínská filharmonie Merkin Hall v New Yorku nebo vídeňský Musikverein.

Byly housle vaše první volba?
Oba mí rodiče jsou hudbymilovní, má sestra je výbornou klavíristkou, takže bylo jasné, že i já budu na něco hrát. Původně si rodiče mysleli, že to bude klavír, ale asi ve čtyřech letech jsem byl na houslovém koncertě a ten mě tak nadchnul, že jsem si housle nakonec vynutil.

V jakém okamžiku se rozhoduje, zda bude houslista sólovým nebo orchestrálním hráčem? Je příprava rozdílná?
V rámci hudebního školství se nijak příprava neliší. Průprava je stejná pro kohokoliv, ať se dá na sólovou či komorní dráhu nebo míří do orchestru. Podle mne je to trochu škoda, protože jsou to skutečně jiné disciplíny. Vše, co sólista zahraje, je slyšet velice zřetelně. Aby tedy mohl hráč na sólovou dráhu pomýšlet, musí nejprve dosáhnout určité úrovně. Je nutné už od dětství vykazovat talent a pracovat o to usilovněji. K tomu je třeba i velká podpora rodičů, učitelů a širšího okolí, protože skoro každý si v dětství nebo dospívání projde spoustou krizí, kdy chce třeba s hraním úplně skončit.

Jak důležitý je pro začínajícího hráče úspěch v soutěžích?
Otevírá možnosti. V okamžiku, kdy za sebou máte výsledky, tak se vám věnuje více pozornosti a přicházejí nabídky ke koncertování. A také třeba možnost získat kvalitní housle. Doufám, že soutěžní období mám za sebou. Teď se spíš snažím výsledky ze soutěží nějak zúročit.

Hrajete na housle ze 17. století. V čem jsou staré housle lepší? Neumíme dnes takové vyrobit?
Sám jsem si to nedokázal představit, dokud jsem tu zkušenost neměl. Postavit housle, které hrají dost silně a průrazně, aby překonaly orchestr, se podaří i některým současným houslařům, ale staré italské housle mají mnohem více charakteru a barev zvuku. Když pracuji na nějaké skladbě, snažím se, aby má interpretace obsahovala nějaký příběh, různé nálady, barvy... S těmi houslemi, co mám, je to najednou mnohem snazší, protože jejich zvuk samotný zajišťuje určitý charakter a někam vás nasměruje. Vy se tak hned máte o co opřít, kdežto s moderními houslemi, které tuhle výhodu neposkytují, je mnohem těžší dosáhnout vysoké hráčské úrovně. Nevím, čím to je, zda měli italští mistři před 300 lety k dispozici jiná dřevo nebo nějaké tajemství, které my neznáme.

V roce 2019 jste měl nakročeno k úspěchu, koncertoval jste na Pražském jaru.... To se rozpadlo na jaře 2020, kdy se zavřely koncertní sály.
Na rok 2020 i 2021 jsem měl naplánováno dost zajímavých koncertů. Do března 2020 běželo všechno krásně, ale pak jsem spolu s lockdownem přišel o spoustu koncertů v Evropě, Americe, Asii i Africe. Od té doby je všechno nejisté, i nabídky na příští sezónu. V létě bylo období, kdy se koncertovat smělo, ale jinak nám hudebníkům nezbývá nic jiného než nahrávání nebo streamované koncerty.

Chybí vám diváci?
Jsem spíš typ, kterému stačí jen hrát a úplně neřeším, jestli je to pro dva tisíce nebo pro pár lidí. Soustředím na svou úlohu, na to, abych podal co nejlepší výkon na pódiu a užil si to. Je to spíš výhoda, protože chci vždycky odevzdat své maximum a ke všem koncertům přistupuji stejně. Samozřejmě mi ale diváci chybí. Ta motivace je prostě nižší. Když nejsou koncerty, je těžké vybalit housle a cvičit. Pracovní morálka dost upadá.

Přesto – úplně nezahálíte, že?
Dostal jsem několik nabídek nahrávat, v prosinci  a lednu pro Český rozhlas, teď před sebou mám další natáčení za doprovodu Pardubické filharmonie. Kromě toho právě chystám vlastní projekt - několik videonahrávek houslových skladeb, k nimž mám největší vztah. Organizuji vše sám, takže v určitém momentu bylo těžší to manažersky zvládnout než nacvičit repertoár. Natáčet budeme v Praze v kostele svatého Vavřince, kde jsou krásné prostory, dobrá akustika a špičkový klavír. Půjde o přibližně 2 hodiny čistého času hudby. Teď tedy mám zrovna co dělat, což ale neplatí pořád. Je to frustrující a po ekonomické stránce náročné období.

Jak se vám líbilo na střeše? Už jste někdy hrál v takovém zvláštním prostředí?
Byl to pro mě unikátní zážitek. Já jsem nikdy nebyl v žádném průmyslovém areálu, takové prostředí jsem viděl poprvé v životě a hodně si to užil.

Skutečně jste hrál nebo jste jen pózoval?
Skutečně jsem hrál, moc mě to tam bavilo! Naopak mě vždycky trochu vyrušilo, když jsem dostal pokyn se někam přesunout. Na poměry loňského roku jsem vlastně měl i dost nadprůměrný počet diváků… fotograf, vizážistka...

Milan Al Ashhab
- 28 let
- houslista
- pochází z Mostu
- studoval na konzervatoři v Teplicích, na pražské HAMU a nyní pokračuje ve studiu ve Vídni
- získal 1. místo v Kreislerově soutěži ve Vídni, 1. místo v soutěži New York Concert Artists and Associates a byl ve finále v Čajkovského soutěži v Moskvě

Co na sebe neprozradil
Vloni na podzim, kdy se opět zavřely koncerty síně, se houslista rozhodl pomáhat. Díky Dobrovolnickému centru v Ústí nad Labem našel uplatnění v léčebně pro dlouhodobě nemocné v Bílině. Pečoval o pacienty, o jejich hygienu, pracoval v tehdy extrémně rizikovém prostředí. Chtěli jsme se ho na tuto zkušenost zeptat, ale s poukazem na to, že pomáhal ze své potřeby, nikoliv kvůli mediální pozornosti, odmítl. Krátce po rozhovoru pak znovu odjel pomáhat do covidem zasaženého domova ve Vroutku.

 

Z filharmonie na střechu teplárny

 

❬   Zpět